ELSA Brno » Aktuálně » Vzdělávací aktivity » Návštěva věznice Mírov a Olomouce
Mrov301015th

Návštěva věznice Mírov a Olomouce

Autor: Josef Zelinka, publikováno: 31/10/2015 19:43 | 0 komentářů

Ve dnech 30. a 31. října 2015 byla ve spolupráci ELSA Brno, ELSA Praha a ELSA Olomouc 
pořádána historicky již druhá Institutional Visit do slavné věznice Mírov a města Olomouc. 
Tentokrát však byla poněkud ozvláštněna a to tím, že se k organizaci nepřipojila pouze ELSA 
Olomouc, ale i ELSA Praha, společně jsme tak vytvořili skupinu dvaceti mladých studentů 
dychtivých po poznání, seznámení se a prozkoumání nových, námi dosud nenavštívených míst.
Vše začalo na brněnském hlavním nádraží, zde se v 7 hodin ráno sešlo osm zástupců naší 
lokální skupiny a společně pak všichni vyrazili do Mohelnice, kde byl plánovaný sraz s delegací 
z Prahy. Po pár seznamovacích slovech jsme se přesunuli do Mírova, jedné z našich nejtvrdších 
věznic, jejíž osazenstvo povětšinou tvoří lidé, odsouzení za velmi vážné zločiny. Vždycky však 
toto místo funkci vězení neplnilo…
…Historie Mírova sahá až do 13. století, kdy byl tento hrad založen olomouckým 
biskupem Brunem ze Schauenburku. Jako významnému vojenskému bodu se mu podařilo odolat 
husitským válkám a dokonce i tomu, když ho za třicetileté války dobyla švédská armáda. 
Postupem času se však jeho funkce změnila a roku 1772 se z něj stalo vězení. Za protektorátu a 
v období komunistické diktatury byl hojně využíván k věznění politických vězňů a status věznice 
mu i přes pokusy o jeho uzavření, zůstává dodnes… 
… Na místo jsme dorazili asi kolem desáté hodiny, udělali jsme pár rychlých fotek celé 
skupiny a prohlídka mohla začít! Naším průvodcem se stal pan Květoslav Vlasák, který v Mírově 
pracuje již 35 let jako speciální pedagog, dal by se tedy považovat za ostříleného veterána ve 
spolupráci s vězni, za člověka, jehož ve vězeňské praxi již nic nepřekvapí, ví přesně co očekávat a 
jak se k vězňům chovat. Z počátku na nás působil velmi rázně, po pár úvodních slovech o něm a o 
historii věznice, se rychle přesunul k tomu, jak to na tomto místě každý den chodí. Mluvil o 
mnoha případech, se kterými se za dobu působení v jeho pozici setkal. Hodně z nich bylo až 
k neuvěření, například kauza muže, který za celou dobu pobytu ve vězení, což bylo asi 25 let, 
ušetřil 800 000 korun, vše díky práci, kterou ve věznici vykonával. Velmi úsměvným, ale zároveň 
děsivým bylo také zjištění, že vrahové vykonávají pozici knihovníků mnohem lépe, než inženýři. 
Nechyběl ani prostor pro dotazy studentů, těch se našlo opravdu požehnaně a všechny byly 
zodpovězeny na výbornou. Celá tato část se odehrávala mimo zdi hlavního vězeňského 
komplexu v jakési společenské místnosti. Čas plynul rychle, proto jsme se, pro nás docela brzy, 
ale ve skutečnosti utekla asi hodina a půl, přesunuli k naší „vězeňské obchůzce“. Ta sestávala 
z návštěvy tamějšího kostela, který však není vězni moc navštěvován, sklepení, využívaném 
převážně netopýry jako útulné obydlí a procházky po hradbách, což byla pro některé až 
adrenalinová záležitost. No není se čemu divit, každý se prostě necítí ve své kůži, když na sobě 
cítí pohledy vězňů pronikající skrze zamřížovaná okna a navíc je ještě kontrolován pracovníky 
vězeňské stráže se samopaly a brokovnicemi. Všichni naštěstí zvládli překonat své obavy a 
velkým zadostiučiněním jim bylo důkladné prozkoumání okna a únikové cesty, kterou při svém 
útěku z vězení použil zdejší nejznámější obyvatel – Jiří Kajínek. Poslední zajímavou poznámkou 
našeho průvodce bylo to, že bohatství vězňů se dá poznat velmi lehkým způsobem, podle ceny 
jejich hodinek, která se pohybuje v hodnotách desítek tisíc korun. 
Následoval velmi rychlý přesun na autobus a odjezd do Olomouce, kde už na nás 
netrpělivě a velmi dlouho (za což mohlo nemalé zpoždění vlaku) čekala ELSA Olomouc. Je jen 
velmi těžké si představit, jak se asi cítí obsluha v menze, když se do dveří nahrne dvacet 
hladových studentů, toužících po zasloužené odměně v podání oběda. Tentokrát to ale personál i 
studenti zvládli s bravurou a my jsme se mohli jet ubytovat. Naším přechodným domovem se 
stal Hotelový dům, který nestál zrovna na prostředku olomouckého náměstí, ale bylo potvrzeno 
pravidlo tamějších obyvatel, říkající: „V Olomouci není nic daleko“, což byla i pro nás, pravdou 
oplývající skutečnost. Navíc si všichni mohli na vlastní kůži vyzkoušet, že taxi je tam opravdu 
levné.  Po malé pauza, která se účastníkům hodila jak k nabrání nových sil, tak k další dávce 
vzájemného poznání, jsme vyrazili na večeři. K prolomení ledů mezi námi došlo již dávno, takže 
se restaurací rozléhal zvuk vášnivých debat na všechna možná témata. Celý den proto nemohl 
skončit nijak jinak než oslavou našeho nově nabytého přátelství u sklenky vína. 
Sobotní dopoledne jsme strávili velmi příjemným sightseeingem po sluncem prohřátém 
centru města. Nezapomněli jsme se zastavit u Sloupu Nejsvětější Trojice – památky UNESCO, 
která vévodí jednomu ze zdejších náměstí. Naše oči spočinuly rovněž na orloji, jehož zvony, 
právě ohlašující nastávající poledne, byly připomínkou blížícího se oběda – poslední události, 
strávené ve společnosti ELSA Praha i ELSA Olomouc. Poté proběhlo vzájemné rozloučení a my 
jsme vyrazili zpátky do Brna, kde tahle velmi příjemná a vydařená návštěva oficiálně skončila. 
Z evaluací účastníků vyplynulo, že se jednalo o velmi zdařilou a obohacující Institutional 
Visit, kterou rozhodně doporučují všem dalším zájemcům v příštích letech. Hlavní důvody, které 
zajistily takový úspěch, byly tyto: 
1) Mírov - výborný průvodce po věznici, možnost mnoha dotazů a velmi zajímavé 
2) Kooperace s ELSA Praha a ELSA Olomouc – získání nových přátel, obrovský 
případy z praxe
teambuilding na národní úrovni ve skvělém prostředí

Ve dnech 30. a 31. října 2015 byla ve spolupráci ELSA Brno, ELSA Praha a ELSA Olomouc pořádána historicky již druhá Institutional Visit do slavné věznice Mírov a města Olomouc. Tentokrát však byla poněkud ozvláštněna a to tím, že se k organizaci nepřipojila pouze ELSA Olomouc, ale i ELSA Praha, společně jsme tak vytvořili skupinu dvaceti mladých studentů dychtivých po poznání, seznámení se a prozkoumání nových, námi dosud nenavštívených míst.

Vše začalo na brněnském hlavním nádraží, zde se v 7 hodin ráno sešlo osm zástupců naší lokální skupiny a společně pak všichni vyrazili do Mohelnice, kde byl plánovaný sraz s delegací z Prahy. Po pár seznamovacích slovech jsme se přesunuli do Mírova, jedné z našich nejtvrdších věznic, jejíž osazenstvo povětšinou tvoří lidé, odsouzení za velmi vážné zločiny. Vždycky však toto místo funkci vězení neplnilo…

…Historie Mírova sahá až do 13. století, kdy byl tento hrad založen olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburku. Jako významnému vojenskému bodu se mu podařilo odolat husitským válkám a dokonce i tomu, když ho za třicetileté války dobyla švédská armáda. Postupem času se však jeho funkce změnila a roku 1772 se z něj stalo vězení. Za protektorátu a v období komunistické diktatury byl hojně využíván k věznění politických vězňů a status věznice mu i přes pokusy o jeho uzavření, zůstává dodnes…

… Na místo jsme dorazili asi kolem desáté hodiny, udělali jsme pár rychlých fotek celé skupiny a prohlídka mohla začít! Naším průvodcem se stal pan Květoslav Vlasák, který v Mírově pracuje již 35 let jako speciální pedagog, dal by se tedy považovat za ostříleného veterána ve spolupráci s vězni, za člověka, jehož ve vězeňské praxi již nic nepřekvapí, ví přesně co očekávat a jak se k vězňům chovat. Z počátku na nás působil velmi rázně, po pár úvodních slovech o něm a o historii věznice, se rychle přesunul k tomu, jak to na tomto místě každý den chodí. Mluvil o mnoha případech, se kterými se za dobu působení v jeho pozici setkal. Hodně z nich bylo až k neuvěření, například kauza muže, který za celou dobu pobytu ve vězení, což bylo asi 25 let, ušetřil 800 000 korun, vše díky práci, kterou ve věznici vykonával. Velmi úsměvným, ale zároveň děsivým bylo také zjištění, že vrahové vykonávají pozici knihovníků mnohem lépe, než inženýři. Nechyběl ani prostor pro dotazy studentů, těch se našlo opravdu požehnaně a všechny byly zodpovězeny na výbornou. Celá tato část se odehrávala mimo zdi hlavního vězeňského komplexu v jakési společenské místnosti. Čas plynul rychle, proto jsme se, pro nás docela brzy, ale ve skutečnosti utekla asi hodina a půl, přesunuli k naší „vězeňské obchůzce“. Ta sestávala z návštěvy tamějšího kostela, který však není vězni moc navštěvován, sklepení, využívaném převážně netopýry jako útulné obydlí a procházky po hradbách, což byla pro některé až adrenalinová záležitost. No není se čemu divit, každý se prostě necítí ve své kůži, když na sobě cítí pohledy vězňů pronikající skrze zamřížovaná okna a navíc je ještě kontrolován pracovníky vězeňské stráže se samopaly a brokovnicemi. Všichni naštěstí zvládli překonat své obavy a velkým zadostiučiněním jim bylo důkladné prozkoumání okna a únikové cesty, kterou při svém útěku z vězení použil zdejší nejznámější obyvatel – Jiří Kajínek. Poslední zajímavou poznámkou našeho průvodce bylo to, že bohatství vězňů se dá poznat velmi lehkým způsobem, podle ceny jejich hodinek, která se pohybuje v hodnotách desítek tisíc korun.

Následoval velmi rychlý přesun na autobus a odjezd do Olomouce, kde už na nás netrpělivě a velmi dlouho (za což mohlo nemalé zpoždění vlaku) čekala ELSA Olomouc. Je jen velmi těžké si představit, jak se asi cítí obsluha v menze, když se do dveří nahrne dvacet hladových studentů, toužících po zasloužené odměně v podání oběda. Tentokrát to ale personál i studenti zvládli s bravurou a my jsme se mohli jet ubytovat. Naším přechodným domovem se stal Hotelový dům, který nestál zrovna na prostředku olomouckého náměstí, ale bylo potvrzeno pravidlo tamějších obyvatel, říkající: „V Olomouci není nic daleko“, což byla i pro nás, pravdou oplývající skutečnost. Navíc si všichni mohli na vlastní kůži vyzkoušet, že taxi je tam opravdu levné.  Po malé pauza, která se účastníkům hodila jak k nabrání nových sil, tak k další dávce vzájemného poznání, jsme vyrazili na večeři. K prolomení ledů mezi námi došlo již dávno, takže se restaurací rozléhal zvuk vášnivých debat na všechna možná témata. Celý den proto nemohl skončit nijak jinak než oslavou našeho nově nabytého přátelství u sklenky vína.

Sobotní dopoledne jsme strávili velmi příjemným sightseeingem po sluncem prohřátém centru města. Nezapomněli jsme se zastavit u Sloupu Nejsvětější Trojice – památky UNESCO, která vévodí jednomu ze zdejších náměstí. Naše oči spočinuly rovněž na orloji, jehož zvony, právě ohlašující nastávající poledne, byly připomínkou blížícího se oběda – poslední události, strávené ve společnosti ELSA Praha i ELSA Olomouc. Poté proběhlo vzájemné rozloučení a my jsme vyrazili zpátky do Brna, kde tahle velmi příjemná a vydařená návštěva oficiálně skončila.

Z evaluací účastníků vyplynulo, že se jednalo o velmi zdařilou a obohacující Institutional Visit, kterou rozhodně doporučují všem dalším zájemcům v příštích letech. Hlavní důvody, které zajistily takový úspěch, byly tyto:

1)     Mírov - výborný průvodce po věznici, možnost mnoha dotazů a velmi zajímavé případy z praxe.

2) Kooperace s ELSA Praha a ELSA Olomouc – získání nových přátel, obrovský teambuilding na národní úrovni ve skvělém prostředí.

Pošli tvůj komentář
Nikdo na této stránce ještě nepřidal komentář.